Compassion in World Farming požádalo špičkové fotografy a fotografky, aby po celém světě pořídili portréty lidí, na jejichž životy měly průmyslové velkochovy zvířat obzvlášť devastující dopad.
Připojte se k hnutí za konec velkochovů END.IT a požádejte světové lídry, aby bez prodlení začali proměňovat potravinový systém a ukončili velkochovy.
„Kvůli velkochovům v powyském kraji jsem se musela stěhovat už dvakrát. Pokaždé mi to zlomilo srdce. Po prvním stěhování jsem dala všechny své peníze do nádherného starého stavení ‘Hope Chapel', načež jsem obdržela oznámení o plánovaném chovu devadesáti tisíc brojlerů hned vedle. Cítila jsem se úplně na dně, bezmocná.
Mé sny o tom, že konečně budu mít vlastní bydlení, zničil neustálý hluk, zápach a dopravní ruch. Z týrání zvířat mi bylo zle. Nechtěla jsem žít hned vedle průmyslového velkochovu. Ten farmář od něj bydlel dál než já!
V noci mě neustále budil rámus, a já přestala spát. Stres vedl k záchvatům paniky a už jsem se nedokázala uživit jako umělkyně. Připadala jsem si jako vosa ve sklenici – lapená, rozzuřená a zoufalá.“
KATE MILSON
POWYS, WALES
Autor snímku: Richard Dunwoody/CIWF
„V herefordshirském kraji žije, jak jsem spočítala, přibližně dvacet milionů kuřat. To je ohavnost.
Průmyslové velkochovy ničí místním lidem životní prostředí. Lidé si nemohou ani otevřít okna a řeka Wye byla otrávena. A to všechno dotujeme z našich kapes! Provozovatelé velkochovů neplatí daně z podnikání, ani z motorových vozidel. Za opravu cest, které oni zničí, platíme my. Stejně jako za čištění řek, které oni otrávili. A co dělají oni? Vyrábějí levné a hnusné jídlo a zvířatům poskytují ty nejubožejší podmínky k životu.
Kuřata by měla běhat venku, zobat zrní, ne klovat do sebe navzájem. Krávy by se měly pást venku, ne být celý život zavřené vevnitř. Velkochovy je potřeba zastavit. Jen doufám, že dostaneme vládu, která bere klimatickou změnu vážně. Jinak se obávám, že moje vnoučata už nebudou mít svět, ve kterém bude možné žít.“
ROS BRADBURY
KINGTON, HEREFORD, ANGLIE
Autor snímku: Richard Dunwoody/CIWF
„Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že se ve městečku Knighton plánuje drůbežárna – zastupitelstvo powyského kraje vyhlásilo stav klimatické nouze a my víme, že průmyslové velkochovy produkují čtvrtinu skleníkových plynů, způsobují kuřatům strašné utrpení a zabíjejí planetu.
Na Zemi probíhá katastrofická ztráta biodiverzity – pláču pro zvířata, která nikdy nepoznám ani nespatřím. Kolem řeky dřív poletovalo tolik vážek a motýlic, teď mám štěstí, když zahlédnu stěží dvě.
Vyrostla jsem na venkově a tehdy jsme si stěžovali na ptačí sbor za svítání, jak byl hlučný. A teď se nám po něm stýská.
Co tu chceme nechat dalším generacím? Zdevastovanou krajinu, zničenou kvůli krátkodobému zisku a přeplněnou věznicemi pro zvířata? Kéž by lidstvo v sobě dokázalo rozvíjet empatii se všemi tvory na Zemi a přijmout to, že jsme na sobě navzájem závislí, pak naše soužití bylo možné a přestali bychom se Zemí válčit.“
CAMILLA SAUNDERS
POWYS, WALES
Autor snímku: Richard Dunwoody/CIWF
„Rozhodli jsme se pro život v přírodě, kde neslyšíte nic jiného než ptactvo, a když jsme se doslechli o plánu na výstavbu vepřína poblíž našeho městečka Huesca, vyděsilo nás to. Věděli jsme, co by to znamenalo. Zápach je nepředstavitelný. A jak by dopadl náš překrásný potok? Náš způsob života? Cítila jsem se bezprostředně ohrožená a napadená. Nikdy jsem se nepovažovala za aktivistku, ale teď jsem musela udělat všechno, co jsem mohla, abych ty továrny zastavila.
Se zvířaty se zachází jako s průmyslovými produkty a naše krajina podlehla destrukci. Jediné, co můžete v oblasti Aragon spatřit, jsou vepříny. Půda se přesytila nitráty, vzduch byl znečištěn. A vodu nelze pít. Přitom přístup k pitné vodě je lidským právem!
Stojíme v čele odboje proti vepřínům, abychom zastavili tenhle závod směrem ke katastrofě. Chtějí nás rozmáčknout. Ale já budu bojovat až do konce.“
MARIA JOSE
HUESCA, ARAGON, ŠPANĚLSKO
Autor snímku: Richard Dunwoody/CIWF
„V tu dobu jsme ještě neměli k dispozici vědecké znalosti, které teď po letech bojů máme. Ale věděli jsme jednu věc: intenzivní chov, jako je tenhle, by měl obrovský dopad na naši komunitu. A byl to navíc úplný anachronismus – zejména v našem regionu, který zakázal výstavbu nových vepřínů.
Podle místní vlády jsme teroristi. Prý děsíme lidi tím, že dáváme do spojitosti zdravotní rizika s intenzivními chovy. Hodně se mluví o snižování emisí, ale projekty, jako je tento, jsou i nadále povolovány.
Cítíme se podvedení. Mnozí z nás jsou demoralizovaní kvůli nerovnosti moci. Druhá strana má odborníky, techniky, právníky. My je nacházíme stěží. Jako občané za to platíme: platíme daně zastupitelstvu, platíme za dopady, jimiž trpíme, a také platíme poradcům, abychom dokázali ochránit sami sebe, naše práva, veřejné zájmy a společné blaho.“
MAURA CAPPI
SCHIVENOGLIA, LOMBARDY, ITÁLIE
Autor snímku: Richard Dunwoody/CIWF
„Na místní schůze se dozvídám, že všechny ty bakterie, které mám doma, venku, ve vodě, všude, kde je kontrolují, souvisí nějak s tím vepřínem.
Připadám si, jako bych já sám žil v prasečím výběhu, kolik je tady vepřínů. Podívejte se na mapu duplinského kraje a sami uvidíte, kolik jich tu je. Před vepříny se nedá nikam utéct.
Přál bych si, aby vyčistili vzduch i vodu. Dělají rozbory a pořád tam něco nacházejí. Prostě to vyčistěte. To je všechno.
Každý, s kým jsem mluvil, říká, jak je to poznamenalo. Ale málokdo to řekne nahlas. Bojí se, že by přišli o práci. Prostě se bojí.
Doufám, že to vyčistí. Pokud to bude trvat tak dlouho jako doteď, možná už tady nebudu. Ale mám děti, které se jednou možná budou chtít vrátit sem a žít tady.“
JESSIE JARMON
SEVERNÍ KAROLÍNA, USA
Autorka snímku: Molly Condit / CIWF / We Animals Media
„Nejsme superhrdinové, kteří snesou tolik agrese a nenechají se zničit. Naše psychika ovlivňuje naši fyzickou pohodu. Je tu něco jako zeď, která nám brání získat to nejnutnější: žít v klidu, být zdraví, mít na stole slušné jídlo.
Když jsme založili tuhle asociaci, aby se pracovalo bez pálení pralesa, bez používání pesticidů, poslali na nás nájemné zabijáky. Bylo mi, jako bych již zemřela. Viděla jsem svůj vlastní hrob, to bylo příšerné. [ten den se před vchodem objevily dva pečlivě vykopané hroby s křížem]
Teď tu dochází i k nelegální těžbě. Už zničili řeku a zabili ryby, hned vedle našeho území. Řekla bych, že ti největší ničemové jsou dřevorubci. Je to, jako by společně s chovateli skotu otevřeli dveře pro těžaře. A proti nim teď budeme muset také bojovat. A my nejsme ze železa.“
OSVALINDA MARIA ALVES PEREIRA (03.06.68 - 12.04.24)
BELEM, BRAZÍLIE
Autor snímku: Mauricio Monteiro Filho/CIWF
„Narodil jsem se v pralese. I moji rodiče zde žili a také zemřeli. Vychovali tu naši rodinu. Já jsem tu vychoval svou rodinu. Byla tu divoká zvěř, v potocích žily ryby, rostlo tu ovoce. Od té doby, co se tady začala pěstovat sója, což bylo kolem roku 2004, nejprve na malých plochách a v poslední době i v průmyslovém měřítku, je pro nás, domorodé obyvatele, život trýzní.
Tenhle průmyslový způsob hospodaření teď propaguje vláda, podle ní přinese zisk a pracovní místa. Ale to všechno je lež. Žádná pracovní místa to nevytvoří. Všechno je totiž mechanizované.
Stroje zničí prales. Stroje rozsévají semena. Stroje sklízí úrodu. Stroje nakládají zrno do kamionů. Stroje je překládají z kamionů na lodě, které je odvezou do zahraničí. Stroje dělají všechno, lidé tu nejsou potřeba.
Sledujeme, jak náš prales podléhá zkáze, jak naše zvířata umírají, jak mizí naše ovoce, naše původní léčivé prostředky, které nás léčily.“
PAULO DA SILVA BEZERRA
VESNICE AÇAIZAL, MUNDURUKU NA DOMORODÉM ÚZEMÍ PLATEAU, KTERÉ SE NACHÁZÍ U MĚSTA SANTAREM, STÁT PARA, BRAZÍLIE
Autor snímku: Mauricio Monteiro Filho/CIWF
„Žádné peníze na světě nemají takovou hodnotu, jakou má tato země. Tenhle kraj je pro nás to nejcennější. Rodiče mě naučili, že ronit falešné slzy je hanbou. Ale když bojujete za to, co je správné, není nic ušlechtilejšího než pláč. (Manoel začne bezútěšně plakat).
Běloši svou chamtivostí po penězích zabíjí také sami sebe. Protože zkáza našeho pralesa nepřinese žádnou budoucnost nám ani nikomu jinému.
Sledovat nezodpovědné ničení a odlesňování našich posvátných území bílými lidmi nám způsobuje bolest a přináší slzy. Naše samotná existence a existence všech lidí v Brazílii je tím ohrožená.“
MANOEL BATISTA DA ROCHA
VESNICE AÇAIZAL, MUNDURUKU NA DOMORODÉM ÚZEMÍ PLATEAU, KTERÉ SE NACHÁZÍ U MĚSTA SANTAREM, STÁT PARA, BRAZÍLIE
Autor snímku: Mauricio Monteiro Filho/CIWF
Vytváříme celosvětové hnutí občanů, organizací a pokrokových firem, které vyzývá světové lídry, aby urychleně proměnili náš potravinový systém a ukončili průmyslové velkochovy.
Světové hnutí za ukončení průmyslových velkochovů iniciované Compassion in World Farming